75. výročí osvobození ČSR - Přednáška Mgr. Martínkové

Beseda k 75. výročí konce 2. světové války s předsedkyní celostátního výboru SČVP paní Mgr. Dagmar Martinkovou se uskutečnila 24. 9. 2020 a zúčastnilo se jí téměř čtyřicet návštěvníků z Kryr i blízkého okolí. V rámci letošních oslav k výročí osvobození se měla konat již v měsíci květnu, ale vzhledem k mimořádným opatřením v souvislosti s pandemií koronaviru byl zvolen náhradní termín. 

Předsedkyně ve svém vystoupení nejprve krátce přiblížila historii a důvody odchodu Čechů do Volyňské gubernie v tehdejším carském Rusku po roce 1867, kde postupně vybudovali přes stovku českých vesnic a díky své rozvinuté hospodářské základně mohli podpořit první odboj za první světové války. Vstupovali nejprve do České Družiny a posléze do Československých legií. Když vypukla druhá světová válka, začali vstupovat volyňští Češi do Československého legionu tvořícího se již v Polsku. Po obsazení zbytku Volyně Sovětským svazem, která patřila doposud Polsku, byli mnozí Češi uvězněni nebo vysídleni na východ Ruska, nebo do Kazachstánu. Odtud se pak hlásili do vznikající vojenské jednotky v Buzuluku a to již v roce 1942. Přicházely celé rodiny Čechů a dobrovolníci utvořili 1. československou brigádu. První boj se uskutečnil u ukrajinské vesnice Sokolovo, další výcvik pokračoval v Novochopersku, jednotka se významně podílena na osvobození Kyjeva. Následně se přesunula na Volyň, kde začaly vstupovat další tisíce dobrovolně se hlásících volyňských Čechů, aniž by čekali na mobilizaci. Mezi volyňskými Čechy byla uskutečněna velká finanční sbírka na nové tanky pro čs. armádu a taktéž se podíleli na dodávání potravin pro armádu. Díky vstupu 10 500 volyňských mužů a žen mohla být brigáda přetvořena na armádní sbor. Ten pak měl celkový počet necelých 17 tisíc příslušníků.

Na počátku září byl armádní sbor nasazen do nejtěžší horské bojové operace zvané  Karpatsko - dukelská. Zde také padl největší počet příslušníků armádního sboru, jak Čechů, tak Ukrajinců, Podkarpatských Rusínů, Židů, Slováků a dalších. Největší procento žen v armádním sboru tvořily volyňské Češky. V armádě byly celé rodiny: otcové, synové a dcery, matky, starší ženy většinou sloužily v zázemí. Armádní sbor skončil válku na Moravě, kde je zastihlo vyhlášení konce války. Tankisté se podíleli na osvobození Ostravy. Poté byli volyňští Češi převeleni do Žatce, který se stal centrem zvláštní vojenské skupiny. Většina demobilizovaných chtěla pracovat v zemědělství a usadit se na vesnicích, kde se pěstoval chmel. Mnoho z nich bylo následně po roce 1948, kdy převzali v Československu moc komunisté, perzekuováno, protože odmítali kolektivizaci a také si dovolili varovat českou společnost před komunismem - za což byli zavíráni, nebo pronásledováni STB. 

Beseda byla doplňována promítáním fotografií a dalších materiálů, které budou také použity pro připravovanou putovní výstavu s názvem „Po stopách 1. československého armádního sboru“. Pro účastníky byl k dispozici i letos nově vydaný „Sborník podle vzpomínek pamětníků“, který obsahuje medailonky příslušníků armádního sboru z regionu Kryry a je poděkováním za jejich statečnost a vlastenectví v průběhu bojů druhé světové války a při osvobozování Československa.    

Mgr. Dagmar Martinková dále představila svoji novou publikaci „Čítanka (nejen) pro volyňské Čechy“, která je jakousi příručkou a průvodcem po volyňské historii a skládá se z mnoha příběhů, autentických vzpomínek, krátkých historických úvodů a vstupů vysvětlujících specifika místa a děje. Čítanka má 340 stran, stojí 280 Kč a lze ji zakoupit v Městské knihovně v Kryrech.

Dnes žije v České republice minimálně čtvrt milionu potomků volyňských Čechů a jejich historie je součástí i naší národní historie.

Marie Čonková

Fotogalerie zde