„Nad lidskou blbostí se nedá zvítězit, ale nesmí se přestat proti ní bojovat.“

Jan Werich

„Blb nového typu“ je nejnovější knížkou JUDr. Dušana Krivského (pevně věřím tomu, že ji kryrská knihovna bude s to v nejbližší možné době svým čtenářům nabídnout) a určitě stojí za zmínku.

Mně osobně přišla poštou - i s věnováním (prosím tu hvjezdu severočeskej žurnalistiky berte s nadsázkou...) - a přiznám se bez mučení, že po přečtení jejích prvních stránek jsem nevěděl, jestli se mám smát nebo urazit.

Přečetl jsem si ji a neurazil se - moc se mi líbila a jestli letošního roku vychází jako příloha Kryrské rozhledny Krivského knížka KED NA CHMEL, TAK DO KRYR, příští rok bych se přimlouval třeba za tuhle. Ona sice nemá konkrétně s Kryrami společného zhola nic, jen se týká každého z nás.

A jestli jsem přečetl nikoli jedinou nebo pouhé dvě z Krivského knih, pak tento jeho text je dle mého názoru nejkvalitnější a nejlepší!

Nejsem literární kritik, přesto se o nějaké stručné zhodnocení či spíš upoutávku pokusím:

O čem tato útlá publikace vypráví?

Tentokrát nejde o žádné vzpomínky ze sklizně chmele, nejde o líčení cest po dalekých zemích, tentokrát jde až o filozofické zamyšlení nad dobou, v níž žijeme, a technickými vymoženostmi, které nabízí. O jejich nadužívání. Je to knížka (jak sám Krivský píše v jejím úvodu) nejen o obavách z nadvlády elektroniky, ale především o strachu z lidské lenosti a pohodlnosti.

„Mým nepřítelem je lenost a počítače,“ svěřuje se Dušan Krivský a na výdobytcích elektroniky na stránkách své poslední knihy nenechává nit suchou. Jeho vyprávění, klasicky psané ve skaličtině, je – jak bych to řekl – je prostě milé. A i když je na stránkách „Blba nového typu“ doslova „přeblbováno“, nevyznívá ani trochu vulgárně.  

Přečtení této knihy vřele doporučuji. Mnozí z vás se stejně jako já na jejích stránkách občas poznají. Tím je cenná, pravdivá a já za ni Dušanovi děkuju.