Další díl z cyklu České televize „Náš venkov“ natáčel štáb této stanice také v Kryrech. Zvukový mistr Adam Levý, kameraman Prokop Souček a režisér Petr Hátle přijeli do města pod Schillerovou rozhlednou v úterý 24. března v podvečer.

Týden dopředu Kryry kontaktovala z produkce ČT paní Magda Gärtnerová. „Obracím se na Vás s prosbou, zdali by bylo možné za účelem našeho natáčení zpřístupnit vaší krásnou Kryrskou rozhlednu?“ píše, „Režisér by si z ní udělal několik záběrů. Dále bychom rádi použili do pořadu některé archivní záběry z vaší úžasné Filmové kroniky, které jsme objevili na webu KRYRY info. Domníváme se, že by tyto ilustrační záběry mohly výrazně přispět k obohacení vizuální i obsahové stránky pořadu.“

Cyklus „Náš venkov“ se snaží zachytit nejen současné proměny českého venkova, ale také přibližovat tradiční hodnoty, výhody a nevýhody života na vesnici a osobitou práci občanů mimo města. Režisér Petr Hátle si pro natáčení tohoto dílu vybral obec Vrbice a město Kryry.

Petr Hátle

se narodil v roce 1983. Po krátké epizodě na Filmových studiích na Filozofické fakultě UK studoval na FAMU, obor Dokumentární tvorba. V průběhu studia absolvoval dlouhodobou stáž na Bilgi University v Istanbulu. Natočil několik krátkých filmů, které se úspěšně promítaly na mnoha festivalech – například Advent nebo Leaving Istanbul. FAMU absolvoval celovečerním debutem „Velká noc“, vizuálně působivou filmovou sondou do nočního života pražské periferie. Film získal hlavní cenu pro nejlepší dokumentární film na festivalech v Jihlavě a na Finále Plzeň. Pro Hátleho tvorbu je typický důraz na filmovou řeč a silnou vizuální stránku filmu, která vzniká ve spolupráci s kameramanem Prokopem Součkem, který se podílel na většině jeho filmů, včetně povídky „Panenství Lídy Baarové“ z celovečerního cyklu dokumentárních esejů „Gottland“. 

Proč Vrbice a proč Kryry? 

Pracovní název (dramaturgie pořadu ho bude pravděpodobně měnit) také u nás natáčeného dílu zmíněného cyklu je „Poslední z Vrbice“ a má pojednávat o vylidňování českého venkova.

„Proč dnes mladí lidé z venkova odcházejí?“ ptá se i mě pan režisér. Málo, de facto žádná pracovní příležitost, nabízím. Miroslav Brda, který se s televizním štábem zdraví na Schillerově rozhledně, to ještě rozvádí. Hovoří o střediskových obcích:

Středisková soustava osídlení u nás po několik desetiletí patřila k základním prvkům územního rozvoje. Kostru sídelní sítě tvořila hierarchická soustava tzv. střediskových sídel (místního, obvodního a oblastního významu). Střediskové obce byly cílem investic, tvořily ohniska rozvoje a poskytovaly občanskou vybavenost pro své spádové území. Středisková soustava osídlení, někdy mylně označována jako „komunistický vynález“, byla pro své některé vady zrušena po roce 1990.

Teorii vypracoval v roce 1933 německý geograf Walter Christaller na základě prací Thünena (1826) a Webera (1904), později je teorie rozvíjena dalšími (např. Lösch). Christaller poukazuje, že sídelní systém reaguje na různé velikostní okruhy klientů obslužných funkcí, tím vysvětluje princip střediskovosti a zdůvodňuje hierarchický systém osídlení.

V Československu se podkladem pro oficiální politiku koncepce střediskové soustavy osídlení stávají studie z let 1960–1968. Tehdy probíhal, za účelem racionalizace dalšího rozvoje osídlení, komplexní výzkum sídelní struktury. Cílem bylo zajistit na celém území, za pomoci omezených investičních prostředků, přijatelnou dostupnost občanské vybavenosti a obecně vyrovnané podmínky pro život (v tomto smyslu jistě ušlechtilé – odstranění rozdílů mezi městem a vesnicí).

V platnost vešla středisková soustava osídlení usnesením vlády ČSR ze dne 24. listopadu 1971 č. 283 „k návrhům dlouhodobého vývoje osídlení v České socialistické republice“, kde došlo k rozlišení sídel na střediska osídlení obvodního významu (SOOV), střediska osídlení místního významu (SOMV), nestředisková sídla trvalého významu (NSTV) a nestředisková sídla ostatní (NSO). Usnesením jsou schváleny SOOV a zásady k realizaci dlouhodobého vývoje osídlení. Nicméně k preferenci vybraných sídel docházelo už dříve – od 60. let.

První generace střediskových koncepcí se snažila naplnit zejména ideje sociální rovnosti, kladla důraz na zajištění obslužných funkcí středisek. Střediska osídlení byla rozmísťována po celé zemi tak rovnoměrně, jak to bylo možné. Zároveň se uvažovalo o redukci sídelní struktury – příliš mnoho malých sídel se zdálo neúčelné a bylo velmi nákladné zajistit jejich kvalitní obsloužení.

Později dochází k úpravám a revizím střediskové soustavy. V kategorizaci sídel zejména „nižšího významu“ i spádových obvodech docházelo vícekrát k upřesňování a změnám v rámci pětiletých plánů. Středisková soustava osídlení byla pak definitivně zrušena usnesením vlády č. 387 ze dne 14. července 1993.

Středisková soustava podpořila a urychlila degradaci trvalého bydlení v nestřediskových sídlech, zároveň ale došlo k rozvoji jiné funkce – rekreační.

Pořad z cyklu „Náš venkov“ uvede Česká televize v sobotu 25. 4. 2015 (9,⁰⁰ hodin ČT 2) a reprizovat jej bude dvakrát ve středu 29. 4. (02,²⁰ a 10,⁵⁰ – ČT 2). 

 ČESKÁ TELEVIZE NATÁČELA V KRYRECH - VIDEO     https://youtu.be/BJDILEpq2sM

 ĎURAN PAVEL