Úterý, 11. 6. 2013

Ani v noci z pondělí na úterý (z 10. na 11. 6. 2013) si obyvatelé ulic Vodní a Hluboká cesta v Kryrech neodpočinuli. Po pokračujících přívalových deštích pondělka se totiž hladina Blšanky opět zvedla a nebezpečně se blížila k hodnotám, které den před tím zdevastovaly více než dvacet kryrských domů.

Kolem jedenácté v noci se postup hladiny naštěstí zastavil a hladina potoka zůstala na výšce 320 cm, tedy jen 60 cm pod předešlým dnem. Přesto Blšanka znovu zaplavila část ulic Vodní a Hluboká cesta, ze kterých jejich obyvatelé ve spolupráci s hasiči, zaměstnanci městského úřadu a řadou dobrovolníků celé pondělí odčerpávali vodu, vynášeli zničené věci, vyplachovali všudypřítomné bahno.

V Kryrech se něco podobného nestalo poprvé. O povodni z roku 1872 píše ve svém článku (podotýkám, že z 11. 8. 2010) redaktor Žateckého a lounského deníku Petr Kinšt, přičemž o návratu velké vody do Kryr jako o možnosti hovoří:

POVODEŇ NA BLŠANCE ZABILA STOVKU LIDÍ, MŮŽE PŘIJÍT ZNOVU

V úterý 11. 6. konečně nepršelo a na Kryry se konečně usmálo i sluníčko. Blesková povodeň je tak doufejme za námi… na rozdíl od roku 1872 si – naštěstí – nevyžádala žádné oběti na lidských životech, obešla se snad i bez jakéhokoli většího zranění.

Přinesla sebou i některé příběhy, přičemž jsem jich pár vyslechl a chtěl bych se o nich i krátce zmínit.

Na běsnící Blšanku se v Kryrech přišly podívat v neděli večer stovky lidí. Většinou na devastující živel hleděli s ohromením a hrůzou, s lítostí k těm, jejichž domovům se voda nevyhnula a zaplavila je. Byli ale i tací, kteří stáli a smáli se.

V Kryrech se v brzkých ranních hodinách objevili ti, kteří prosívali z domu vynášené věci. Někteří hledali i v zahrádkách, do kterých se jejich majitelé zatím ani neodvážili.

Především se však lidé ukázali v tom lepším světle – totiž pomáhali. Byli jich desítky… spolu s majiteli zaplavených domů se brodili vodou a později páchnoucím blátem a zachraňovali, co se zachránit ještě dalo. Uklízeli – a byla to nekonečná, hnusná práce. Dali, co mohli, pomohli v prvních, nejtěžších chvílích.

O kryrských hasičích – ale nejenom o nich, protože jim přispěchala na pomoc řada kolegů např. z Podbořan, Krásného Dvora nebo Vroutku – se netřeba šířit, ti odvedli největší kus obrovské práce. Nespali. Bojovali s rozběsněným živlem, často s nasazením vlastního zdraví. Tady užít jakéhokoli superlativu prostě nestačí.

A ještě poslední věc bych rád na závěr zmínil. Bleskově na situaci v povodní zasaženém Podbořansku hluboce lidsky reagoval například i management jednoho z největších místních zaměstnavatelů: hlubanské FTE.  Ten všem svým zaměstnancům, které katastrofa postihla, dá (to nad rámec zákoníku práce…) na sanaci škod po záplavách volno placené. Navíc slíbil, že těmto lidem přispěje i finančně ve formě určitého odškodnění. To je bezpochyby přístup, který je hoden zaznamenání, poděkování a snad by se mohl stát i příkladem k následování.